II. ÚS 1689/25
precedent - judikát ÚS
Dlouholeté, převážně psychické násilí v rodině může být týráním. Soud musí jednání posoudit v celém kontextu, včetně dřívějšího násilí, délky trvání a dopadu na oběť.
Co to znamená
Ústavní soud ke stížnosti oběti zrušil zprošťující rozsudek Nejvyššího soudu, protože porušil její právo na účinné vyšetřování. Na rozhodnutí později odkázaly soudy 15×.
Průběh a zdroje
- Ústavní soud, nález II. ÚS 1689/25
Rozhodnutí
Ústavní soud, nález II. ÚS 1689/25 ze dne 27. 8. 2025
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2025:2.US.1689.25.1
- Sbírka
- N 189/131 SbNU 417
Salvia (slv.cz)
Originál: NALUS
Z odůvodnění
Ústavní soud musí stěžovatelce přisvědčit, že odpovědnost za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku lze dovodit i v případech, kdy pachatel používá výhradně či téměř výhradně "jen" tzv. psychické násilí, tedy jeho jednání buď vůbec nezahrnuje použití fyzické síly, anebo jde o fyzické násilí velmi malé intenzity, popř. o fyzické násilí ojedinělé.
Bylo by však chybou posuzovat případy domácího násilí segmentálně, bez zohlednění celého kontextu jednání obviněného, neboť nezřídka kdy až při spojení jednotlivých částí takové jednání vykazuje charakter zmiňovaného zlého zacházení způsobujícího u oběti pocit těžkého příkoří, tedy jde o týrání.
Ani okolnost, že se oběť smířila se svým trýznivým osudem, nemůže být na překážku závěru, že byla vystavena týrání.